Logo regionálního portálu cernosicko.cz

Regionální zpravodajství

ROZHOVOR s kytarovým virtuosem Lukášem Sommerem: Nesnášel jsem školu a kytara byla vykoupením

Václav Polívka, Černošice - Informační list
čtvrtek 9.1.2025

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

V neděli 12. ledna v 18:00 se v Kostele Nanebevzetí Panny Marie uskuteční Tříkrálový koncert. Druhou lednovou neděli zazní Magnificat J. S. Bacha. Zpívat budou Pražští Pěvci, hrát Černošická komorní filharmonie, dirigent Stanislav Mistr. Vstupné 200/100 Kč, koncert podporují občané Černošic, farnost Třebotov a Středočeský kraj. Ještě před Bachovým Magnificatem ale zahraje Lukáš Sommer svůj koncert pro kytaru Zimní haiku.

 

Lukáš Sommer je kytarista, skladatel, dirigent, promotér, pořadatel hudebních festivalů, zahrál si s neuvěřitelným množstvím známých hudebních osobností po celém světě v prestižních sálech včetně Carnegie Hall v New Yorku. Jeho kytarový koncert Zimní haiku měl loni premiéru a při našem náhodném setkání, kdy jsem vypomáhal v Západočeském symfonickém orchestru v Mariánských lázních, se mi tak zalíbil, že jsem autorovi a interpretovi v jednom tuto možnost nabídl. A položil jsem mu také pár otázek, abyste měli možnost ho rovněž trochu blíže poznat.

 

 

Jak jsi začínal a kdy?

V šesti letech. Maminka hrávala na klavír a paní učitelka Vilma Manová mě naučila na ZUŠ i konzervatoři vše důležité. Nesnášel jsem školu a kytara bylo vykoupení. Učitelé mi dali pokoj, řekli si „z toho bude kytarista“. Říkám i malým žákům, že kytara je nejlepší parťák. Už tehdy jsem hrál svou hudbu, dostal jsem i na soutěži cenu za provedení vlastní věci, v porotě Štěpán Rak, takže velké povzbuzení. Na budějovické konzervatoři bez skladatelského oddělení mi velmi pomohl Jiří Churáček. To už mě hudba úplně pohltila. Je to skvělá věc na vyjádření pocitů, mě třeba velmi zasáhl rozvod rodičů, to jsem do více skladeb vložil. Rád využívám všechny zvuky kytary pomocí vibrata, dynamiky, je to alchymie. Mým skladbám pomohl Stanislav Vavřínek, dirigent JFČB. Svěřil mi i aranži a dirigování koncertu Nezmarů s orchestrem.

 

Soustředíš se na klasiku nebo hraješ všechno?

Nevyhýbám se ničemu. Beru kytaru k ohni a využívám všechny žánry. Žáci u mě dělají, co se líbí jim. Kdo nechce Bacha, ať klidně hraje, k čemu tíhne. Vše se dá dělat špatně, dobře, nebo mistrovsky.

 

Co doporučuješ začátečníkům?

Pracovat hlavou, s představivostí, vnímat tělo a dát mu čas. Při učení využívám zkušenosti z Asparsa jógy a meditace, což může být cokoliv, i ranní čaj. Hlavně uvolňuji levou ruku a zkoušíme bezpalcovou techniku, levá ruka neopírá palec o zadní část krku. Má to blahodárné účinky na pohyblivost prstů.

 

Vedeš své žáky i ke skladbě?

V mé učebnici jsou vyzýváni k dotváření a vymýšlení si cvičení. Ruším hranici mezi zápisem a dětskou hravostí. S povoleným omylem o více řešeních vzniká prostor pro tvoření. A kupodivu si děti dané místo pamatují.

 

Píšeš nově, a přitom poslechově příjemně, jak se ti studovala skladba na HAMU? Už se tam opustily závody, kdo svou skladbou vyžene víc posluchačů ze sálu, nebo sis svůj styl musel vybojovat?

Ivan Kurz mě k tomu nenutil. Psát disonantně nebyla povinnost. Kdo k tomu tíhne, píše tak. Nemusel to dělat každý.

 

Co je to haiku?

Japonská báseň. Tři verše po 5, 7 a 5 slabikách. Zimní haiku může znít třeba: Tichem ohlušen a leskem oslepen, jsem sněhem pohlcen. A v koncertu se také střídají pětidobé a sedmidobé takty. Vznikl jako stránková hudba – meditace a základ nového kytarového koncertu. Hudba měla končit klidně, avšak přišel únor roku 2022. Přerušil jsem ji válečným pochodem, bojem mezi dobrem a zlem.

 

Na jakou kytaru se máme těšit?

Střídám je, uvidíte. Objevuji a prosazuji české luthiery, zajímavá řešení, pokusy se dřevem, dávající kytarám neobvyklý zvuk i když často nejsou silné a průrazné. Dávám přednost barvě. Spolupracuji s Richardem Hrušem, Janem Schneiderem, Petrem Semencem, Janem Veselým, Davidem Elicerem nebo Milošem Lopatou.

 

Plány do budoucna?

Dětská opera pro festival Hudba Znojmo a 3. část cyklu Věk Vodnáře, který natáčí SOČR. To jsou symfonické básně o velkých změnách této doby.

 

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele Černošice - informační list, titulek je redakční, foto ilustrační.

 

Byl článek zajímavý?

Udělte článku hvězdičky, abychom věděli, co rádi čtete. Čím více hvězdiček, tím lépe.

Reklama