Rozhovor: Desítky lidí, kteří prošli léčbou v komunitě, žijí plnohodnotný život bez závislosti

Ilustrační foto
Autor: Magdaléna o.p.s.

Od ledna loňského roku působí ve funkci ředitelky společnosti Magdaléna, o. p. s., která sídlí v Mníšku pod Brdy na Včelníku. Stojí v čele neziskové organizace, která již téměř 30 let pomáhá lidem dostat se ze závislosti na návykových látkách.

Kde jste působila před tím, než jste nastoupila do Magdalény?

Po studiu na vysoké škole jsem 15 let působila ve společnosti zabývající se výstavbou telekomunikačních sítí, kde jsem prošla různými pozicemi v obchodním a finančním oddělení.

Jak se finanční manažerka z komerční společnosti dostane do neziskové organizace?

Po těch letech mě už vyčerpávala atmosféra v korporátu, zaměření na marži a zisk, vedle ne zrovna férových vztahů mezi kolegy. Navíc jsem měla v té době ještě dvě malé děti, kterým jsem se chtěla více věnovat, což při neukotvené pracovní době v komerční společnosti a hodinovém dojíždění do práce v zácpách přes Jižní spojku do Štěrbohol, nebylo dost dobře možné.

Při hledání v inzerátech na internetu jsem náhodou objevila nabídku z Magdalény, kde zrovna hledali někoho na dotace. I když to pro mě znamenalo platový sestup, nabídku jsem přijala. Přesvědčila mě příjemná dojezdová vzdálenost z Líšnice do Mníšku, pevná pracovní doba i vstřícné přijetí od kolegů.

V Magdaléně jste začínala ve financích.

Nastoupila jsem v roce 2016 jako finanční manažerka dotací, což obnášelo jejich procesování – od spolupráce na podání žádosti přes dohled nad správným plněním až po jejich vyúčtování.

Asi po roce mi byla nabídnuta pozice ekonomické ředitelky, čímž jsem začala řídit finance v celé Magdaléně. V této době ve vedení Magdalény probíhala generační výměna, kdy jsem nahradila Kateřinu Marhoulovou, a Ondřej Sklenář převzal ředitelování po Petru Nevšímalovi.

Můžete nám popsat činnost neziskové organizace Magdalény, o. p. s.?

Její činnost můžeme rozdělit na tři sekce: na primární prevenci, kde nabízíme programy pro žáky a pedagogy na školách, sekundární prevenci zahrnující léčbu závislostí a terciální prevenci neboli sekci snižování rizik.

Jak byste popsala primární prevenci?

Té se věnuje naše Centrum primární prevence, které vede Lucie Křenková. Naši lektoři a lektorky jezdí s programy do základních a středních škol ve Středočeském kraji a v Praze. Pracujeme zde, jak se žáky a studenty, tak i s pedagogy na školách, které si nás objednají. Témata kurzů nebo přednášek jsou návykové látky, zdravý životní styl nebo šikana, která bývá spouštěčem závislostí nebo sebepoškozování. Cílem programů je předcházet rizikovému chování u dětí a mladých lidí. Školy pak od nás mohou získat manuály, jak mají v krizových situacích postupovat a řešit je.

Specifická je takzvaná selektivní primární prevence, kdy na zadání ředitele školy vyjíždíme k případům šikany či záchytu drog, které se tam objeví. V rámci 1. stupně ZŠ naše lektorky školí metodiky prevence, kteří pak s mladšími dětmi interně pracují. Dále pořádáme besedy pro rodiče ohledně nových návykových látek, se kterými mohou děti přijít do styku. V loňském roce prošlo našimi programy primární prevence 5 805 žáků a 369 pedagogů na 60 školách.

Co obnáší léčba na Včelníku?

Na Včelníku funguje Terapeutická komunita, kde se lidé obvykle léčí přibližně jeden rok. Cílem je podpořit jejich schopnost zvládat náročné životní situace a žít smysluplný život. Nabízíme individuální, skupinové i rodinné terapie a ubytování.

Členové komunity jsou její plnohodnotnou součástí, podobně jako v rodině. Dále tu sídlí program Chrpa, jedná se o následnou péči o klienty s duální diagnózou, kdy se v léčbě soustředíme nejen na závislost, ale také na přidružené duševní onemocnění, například schizofrenii, depresi.

Podporujeme klienty v zaměstnávání, ti často pracují v okolních obcích. Od města Mníšek pod Brdy máme k dispozici startovací byt, jako další možnou variantu, kde se naši klienti pokouší „začít znovu“ bez závislosti, mají možnost najít si práci a k nám dochází už jen na terapii.

V čem spočívá následná péče?

Cílem je podpořit klienty po léčbě při návratu do běžného života. V rámci pražského doléčovacího centra máme pro klienty také čtyři startovací byty. Mají tak možnost spolubydlení maximálně na rok za zvýhodněný nájem, chodí normálně do práce a docházejí na terapie. Také mají na telefonu odbornou pomoc a v případě nějaké komplikace za nimi do bytu dojede terapeut, aby jim pomohl problém řešit.

Jak fungují nízkoprahové služby?

To jsou naše služby snižování rizik, odborně Harm Reduction, kam spadají kontaktní centra, nebo-li Káčka, které máme v Příbrami a Benešově. Z těchto dvou měst, a navíc i z Berouna, jezdí terénní pracovníci do rizikových míst za aktivním uživateli návykových látek. Kontaktují je, poskytují jim poradenství, výměnný program i základní zdravotnické služby. Nabízejí také testování na vybraná infekční onemocnění. Cílem těchto služeb je snižovat rizika spojená s užíváním drog, případně klienty směřovat k léčbě, a tím chránit veřejné zdraví. Terénní pracovníci vyměňují uživatelům také použité injekční stříkačky – v loňském roce jich přijali k bezpečné likvidaci na 168 tisíc. Terénní program z Příbrami jezdí i do Mníšku. V rámci služby nabízíme i testování na infekční onemocnění pro veřejnost.

Magdaléna není jen o Včelníku.

Ano, působíme ve Středočeském kraji a v Praze.

V Mníšku pod Brdy máme sídlo společnosti s administrativním zázemím, terapeutickou komunitu a program Chrpa. V Praze doléčovací centrum.

K tomu máme ještě adiktologické ambulance v Praze, Příbrami, Benešově a Berouně, které poskytují ambulantní odbornou podporu lidem potýkajícím se s návykovým chováním, škodlivým užíváním či závislostí, nebo s takzvanými nelátkovými závislostmi, jako je například hraní hazardních nebo počítačových her a podobně. Terénní programy provozujeme na Benešovsku, Berounsku a Příbramsku, v Benešově a v Příbrami máme i kontaktní centrum. Nesmím zapomenout ještě na Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež MeziČas, které úspěšně funguje už 12. rokem v Benešově.

Ve funkci ředitelky společnosti jste 21 měsíců. Co se Vám za tu dobu podařilo realizovat?

Na začátku mého ředitelování jsme v areálu na Včelníku otevřeli novou budovu pro program Chrpa, což je ale spíš zásluha mého předchůdce Ondřeje Sklenáře. Loni se nám v našem objektu, který pamatuje ještě Československou lidovou armádu, podařilo ve spolupráci s MAS Hřebeny kompletně zrekonstruovat elektrorozvody.

V současné době realizujeme, díky dotaci z Evropských fondů, kompletní rekonstrukci budovy, včetně výměny oken, podlah i střechy, zateplení a instalace fotovoltaiky, což nám přinese výrazné energetické úspory. Kromě rekonstrukcí na Včelníku jsme ještě otevřeli novou adiktologickou ambulanci v Benešově.

S jakými závislostmi k vám do komunity lidé chodí?

Převážně to je závislost na drogách, ke které se někdy ještě přidružuje alkohol a gamblerství. Skladba našich klientů je pestrá, jsou tu lidé z různých sociálních vrstev, někteří nedokončili ani základní školu, ale máme tu třeba i vysokoškoláky.

Cílem je, aby se po odchodu z komunity vrátili do běžného života. Každý rok děláme setkání pro absolventy léčby v komunitě a je úžasné, kolik desítek lidí za ty roky existence Magdalény přijíždí se svými rodinami, úspěšně abstinuje, chodí do práce a řeší zcela běžné věci.

Jak vypadá život v komunitě?

Závislost je nemoc a léčba v komunitě znamená rekonstrukci celého života klientů. Pobyt u nás je dobrovolný a trvá zhruba jeden rok. Musí o něj zažádat sám klient prostřednictvím písemné žádosti, kterou tu pak interně posoudíme. Podmínkou je, aby byl již po detoxu (tedy neužívá návykové látky) a přizpůsobil se pravidlům komunity – v prvních dnech bez mobilního telefonu, bez styku s venkovním světem, povinnou účastí na individuálních, skupinových a pracovních terapiích, mezi kterou patří např. práce na zahradě, farmě, kde máme krávy, ovce, kozy, prasata, slepice, krůty a včely, které chováme pro vlastní potřebu.

V 6 hodin ráno mají klienti budíček a začíná pevně daný program. Po rozcvičce, snídani i první péči o zvířata, mají skupinovou terapii, pak se rozejdou do práce: někdo se stará o zvířata na farmě, jiní o zahradu či dům nebo vaří pro celou komunitu, v čemž se střídají. Odpoledne se účastní opět terapie, ke které se v některé dny přidává muzikoterapie nebo arteterapie – máme tu i keramickou pec.

Občas během roku vyrazí pěšky, na kolech nebo běžkách na týden do přírody na takzvané zátěžáky, jejichž smyslem je klientům ukázat, že proto, aby něco zažili, nepotřebují drogy. Na těchto akcích často překonávají své hranice, a to je posiluje jejich sebevědomí a povzbuzuje je k překonávání dalších překážek. Pracujeme také intenzivně i s rodinami a blízkými klientů.

Kolik žije lidí v terapeutické komunitě a na Chrpě?

Na Chrpě žije 8 klientů, v terapeutické komunitě máme strop 14 klientů, ale díky rekonstrukci objektu budeme jejich počet navyšovat na 18. Věnuje se jim tu dohromady 12 terapeutů včetně těch pracovních. Bohužel je ale realita taková, že počet zájemců o dobrovolnou léčbu přesahuje naše kapacity. V poslední době narůstá mezi zájemci o léčbu spíše u žen, a také se obecně zvyšuje průměrný věk klientů, který je dnes přes 30 let.

Jaká je úspěšnost léčby ve vaší komunitě na Včelníku?

Z našich statistik vyplývá, že úspěšnost léčby v komunitě na Včelníku je 70 %, což je výborné číslo. Je to o profesionální práci našich terapeutů, motivaci klientů dostat se z problémů a vyléčit se a samozřejmě o podpoře ze strany státu a dalších institucí, bez jejichž finančních podpory bychom nemohli fungovat. Bohužel se setkáváme i s recidivou, někteří z členů komunity od nás odejdou už během léčby a někdo se časem vrátí k závislosti. To ale k této nemoci patří.

Co dělat, když závislosti propadne někdo blízký?

Pokud taková situace nastane, doporučuji, aby si našli kontakt na specializované pracoviště, kde jim poskytnou odborné poradenství. Máme zkušenost, že dítě, mladiství, akceptuje spíše radu někoho „zvenčí“, než názor vlastních rodičů. V tomto ohledu dobře fungují naše adiktologické ambulance, z nichž se mladistvým od 16 let věnuje centrum v Příbrami. Podle statistik k nám do ambulancí volá až osm nových lidí denně s různými problémy, od drog, alkohol až po hazard. Obrátit se na nás může i blízký člověka se závislostí.

Jak se Vám daří financovat Vaše programy?

Dotace z veřejných rozpočtů představují 85 % rozpočtu Magdalény, což představuje zhruba 55 miliónů korun. K jejich největším poskytovatelům patří Ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřad vlády, Středočeský kraj, nebo Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, které zhruba jedním milionem financovalo primární prevenci, na což ovšem neplatí pro letošní rok.

Z místních rozpočtů získáváme peníze od Středočeského kraje a Hlavního města Prahy a také jednorázově od měst a městských částí, kde působíme nebo kam jezdíme s terénním programem.

Bohužel jedná se o právně nenárokové dotace vždy na období jednoho roku, což pro nás znamená, že každý rok píšeme 50 až 60 žádostí. Finance dostáváme až během prvního pololetí následujícího roku. První měsíce nového roku tedy zjišťujeme, kolik jsme finančních prostředků dostaneme a žijeme v jakémsi provizoriu, kdy šetříme, pak dáváme dohromady reálný rozpočet a mnohdy ke konci roku nestínáme vše profinancovat.

Jste v žádostech úspěšní také u Evropské unie?

Z dotačních titulů Evropské unie jsme získali finance na investiční stavební projekty. Letos se nám také podařilo obdržet peníze na projekt navazující spolupráci s Věznicí v Příbrami, kdy pomáháme vězňům vracet se zpátky do normálního života – po propuštění jim poskytneme kromě poradenství a podpory, také základní hygienické potřeby, oblečení nebo zafinancujeme ubytovnu na prvních pár měsíců. Z Evropských fondů jsme získali dotaci i na tzv. recovery koučink, který zapojuje do terapie bývalé uživatele návykových látek, kteří do léčby přinášejí vlastní příběh. Předloni jsme z dotačních peněz otevřeli v mníšeckém městském kulturním středisku Volnočasový klub, kde mohou každé pondělí trávit smysluplně čas děti a mládež do 19 let.

Jak se vaši klienti zapojují do veřejného dění v Mníšku?

V tomto směru jsme rádi za velmi srdečnou spolupráci s panem farářem Janem Dlouhým, který k nám jednou měsíčně dochází na posezení s klienty a je zároveň i předsedou Správní rady. Daří se nám také spolupráce s městem Mníšek pod Brdy. Každoročně se účastníme Skalecké pouti, kde máme u kláštera stánek s drobným občerstvením a prodáváme naše rukodělné výrobky z arteterapie. Od roku 2010 hrajeme každoročně o Velikonocích pro veřejnost v zámecké zahradě Pašijové hry, které si naši klienti připravují v rámci drama a muzikoterapie. Před Dušičkami a Adventem prodáváme před kostelem ručně dělané věnce. Před Vánoci zdobíme jeden ze stromečků na náměstí. Zajímavým počinem je každoroční předvánoční návštěva dětí z mníšecké farnosti, které našim klientům zahrají divadelní představení na biblické téma. Potom společně zpívají u betlému a každé dítě si vybere svého klienta a pak se za jeho uzdravení celoročně modlí. Během roku zajišťujeme občerstvení např. na akci dýňování nebo místní ZUŠky. Po profesní stránce se občas podaří zaměstnat našeho klienta na zkrácený úvazek v některé z mníšeckých firem.

Jak se mohou naopak zapojit mníšečtí občané do dění v Magdaléně?

Zapojit se mohou v rámci dobrovolnictví, kdy nám mohou nabídnout svou pomoc nejlépe v činnostech, které je samovolně baví. Dobrovolníky má v naší společnosti na starosti kolegyně Šárka Slavíková Klímová, na kterou se mohou zájemci o tuto nehonorovanou spolupráci obrátit. Během roku vypisujeme různé materiální i finanční sbírky, ve kterých nás mohou lidé také podpořit. V zimních měsících plánujeme opět vyhlásit kampaň Teplo do dlaně, kdy díky finančním příspěvkům pořizujeme ohřívače do kapsy, které chrání klienty na ulici před omrzlinami.

Jaké máte plány do budoucna?

Z Evropských fondů jsme získali dotaci na vybudování Rodinného centra, které plánujeme v příštím roce vybudovat v Praze. Má za úkol zlepšit životní situaci závislých osob a jejich rodin, posílit rodinné vazby a zlepšit integraci do společnosti.

Závislost se totiž netýká jen jednotlivce, ale vždy zasáhne celou jeho rodinu.

Spoustu hodin trávíte v zaměstnání, jak ale trávíte volný čas?

Kromě péče o rodinu se ráda procházím s naší Benjou, to je fena leonbergera, nebo si vyjedu na elektrokole po okolí. S rodinou často cestujeme po Evropě nebo i dále. Snažím se ale věnovat i sama sobě, aktuálně vyhledávám semináře zaměřené na vedení a řízení lidí, které je pro mě v ředitelské pozici nové. Pro mě jako ekonoma, byly hlavními partnery spíše čísla a grafy. Každopádně s podporou kolegů v organizaci, společností, která má zázemí, historii, navíc za ní stojí skvělé výsledky, jsem optimista.

Text byl převzat ze Zpravodaje městečka pod Skalkou se souhlasem vydavatele.